Intimní svatba | Ranní Rudice a oslava lásky

Malá svatba v Rudicích, Moravský kras

Malá intimní svatba nebo svatba ve dvou, tzv. elopement, byla v roce 2020 volba pro spoustu párů, kterým se do plánování připletla korona. Pro některé to moc vítané nebylo. Ale pro jiné to bylo svým způsobem vysvobození. Vysvobození ze stresu z plánování, bytí středem pozornosti desítek lidí, otroctví nicneříkajících tradic a snahy se zavděčit… 2020 ukázal nové cesty párům, kterým prostě velké svatby nic neříkají a víc než o okázalost a ohromení hromady lidí drahým jídlem a zábavou jim jde o intimní oslavu lásku. Jednoduše a po svém. Pokud jste pár, který s tímto aspoň trochu souzní, tyto řádky jsem napsala pro vás. 

První vlna korony mi takhle do cesty přihrála Zuzku a Adama. Pár, který nepotřeboval pozlátko, drahé hostiny a insta dekorace, aby uctili to, co jeden k druhému cítí. V dubnu mě přizvali k oslavě své lásky a do teď jsem plná vděčnosti, za tu úžasnou možnost. O téhle svatbě jsem chtěla napsat už hodně dlouho, protože ve mně ohromně zarezonovala…

Kvůli opatřením se Zuzka s Adamem rozhodli vzít jen v okruhu nejbližší rodiny a pár přátel. Sami chtěli malou svatbu, takže jim opatření vlastně hrálo do noty. Obřad měl proběhnout v Brně po desáté. Když máte “klasický” svatební den, bývají obřady ještě o něco později. A stejně se vstává brzo a stejně se toho předtím moc nestihne. Přípravy nevěsty trvají dlouho předlouho. Takže byste si mohli myslet, že jsme se Zuzkou a Adamem nemohli před obřadem nic moc zvládnout. Jenže ha! Úplnej opak! Vyjeli jsme brzy ráno z Brna. Směr Rudice. 

Jsou věci, které si ve svatební den nenaplánujete… jako tu nejjemnější ranní mlhu ve skalnatém údolí pomalu se rozplývající mezi paprsky vycházejícího slunce… Splněný sen. Nejen můj. A i když mi Zuzka s Adamem několikrát opakovali, že se neradi fotí a nepřipadají si fotogeničtí, to ráno a příroda udělali své… Oni ode mně nepotřebovali snad jedinou instrukci. Z focení se stal prostor vyjádřit si lásku. O samotě, v obklopení úchvatné matky přírody. 

Když se pak přihlásil ranní hlad, nasedli jsme do auta a přesunuli se na jejich nedalekou chatu v Jedovnicích, kde Zuzka s Adamem vytáhli lívance, domácí marmeládu a další dobroty. Je důležité se nebrat na prázdný žaludek. To nemá ráda ani fotografka. 🙂 Pomalé ráno pokračovalo… v klidu, pohodě, bez spěchu byl čas na všechno potřebné. A stejně tak zpátky v Brně, kde byl čas se přivítat s rodinou a dojít na radnici, kde už se odehrál celý rouškový obřad. 

Přeju si, aby bylo takových svateb v Česku víc. Dobrovolně, i bez korony. Aby se lidi odpoutali od potřeby mít kolem sebe desítky nebo stovky lidí, když jim to je nepříjemné, nebo z jakéhokoli důvodu nechtějí. Aby lidi svatbami zbytečně nepodporovali konzum a neutráceli peníze za věci, které budou mít hodnotu jen na jeden den, pokud to zrovna pro ně opravdu něco důležitého neznamená…

Pokud si nevěsty lámou hlavu, kdy se Zuzka stihla nachystat, povím vám to. Trocha mejkapu z domova, věneček od úžasné La Plevela uvázala Zuzka do vlasů v autě cestou z Brna a šaty nahodila přímo na místě. Když nemáte milion náročných knoflíčků nebo x spodniček nepotřebujete k tomu ani pět párů rukou navíc.

Fakt nemusíte mít všechno to, co na Vás sypou média. Potřebujete sebe, Vaši lásku a schopnost se ponořit do přítomného okamžiku. Pak máte svatbu, na kterou nezapomenete.