Služebky. Některé jsou fajn. Některé míň. Většinou člověk nestihne nic moc jiného, než jen pendlovat mezi hotelem a místem činu, hodit do sebe trochu jídla a vyřídit pár mailů. Ale výjimečně se zadaří.
Když už pominu svou poslední služebku, kde jsem si veleúspěšně vymkla kotník, pár týdnů nazpátek se mi poštěstilo navštívit Izrael. A to bylo celkem fajn. Po menším úvodním debaklu se zapomenutým pasem, kdy už mě opouštěla veškerá dobrá cestovatelská nálada, jsem se vznesla do vzduchu a ve tři ráno mě přivítalo celkem příjemné suché teplo a hebrejština na každém kroku.
Suché teplo se přes den přetransformovalo do suchého horka střídaného extrémně vyklimatizovanýma šalinama a budovama. A protože bylo mé bydlení hned u Starého města, byla jsem v něm pečená vařená (doslova), prošla křížem krážem všechny jeho čtvrti včetně křížové cesty, vypila při tom hektolitry vody a zajídala to předraženým hummusem a baklavama. A u toho pochopitelně fotila.
Protože Jeruzalém je boží fotogenické místo plný úzkých uliček, super světla a zajímavých lidí.
Mrkejte a jeďte taky. Dva dny stačí. Mají speciální restaurace, kde koupíte ten nejlepší hummus. No a s lístkem do šaliny se necpěte do autobusu, mají to oddělený. Anebo to zkuste, nejspíš vás nechají jet zdarma jako nás…
***Takhle krásně jim to všude kvetlo. Přála bych si, aby podobně vypadaly jednou i naše české ulice.***
***Před branami Starého města a Davidova věž. Ten mix náboženství na každém rohu byl vážně zážitek.***
***Naříkání a osahávání Zdi nářků. Taky jsem vystála frontu a sáhla si.***
***V muslimské čtvrti mě málem ušlapal zběsilý dav řítící se na pravidelnou večerní modlitbu. Přežila jsem a ty uličky ve zlaté hodince stály za to.***
***Lesklé černé stonožky, které se povalovaly všude a na všem. Když na ně člověk omylem šlápl, křuplo to.***
***No a ke zdi nářku jedině po setmění. To je prosím úplně jiná podívaná než za světla.***
