HJO-1

Naše první malé

Občas se mě někdo zeptá, jestli můžu nafotit miminko, které už není novorozenec. A já vždycky odpovídám to samé… Člověk je krásný v každé fázi života, ať už mu jsou dva týdny, dva měsíce, pět let, nebo klidně padesát… Vždyť na tom vůbec nezáleží. Důležité je mít uchovanou vzpomínku.

Nefotím košíkovky a nepotřebuju dvě hodiny na uspání miminka a jeho naaranžování. Mám ráda reportáž. Tam, kde je vám to blízké. S věcmi, které používáte každý den. Se všemi pocity, které tomu patří. Chci, aby byl výsledek osobní a zachycoval tu krásnou intimitu vašeho domova.

U Oskárka doma jsem tu možnost měla. Se vším všudy. Fotila jsem jak spal, jedl, tulil se, plaval ve vaně za přítomnosti kocoura, prostě jeho běžný den… A že to byla balada. Osky je pohodář na entou a rozhazoval úsměvy na každou stranu. Největší zážitek pak bylo koupání. Žádný řev a otrava, ale dobrodrůžo, o kterém se mu nejspíš pak ještě i zdálo. Taky bych chtěla, aby pro mě běžné každodenní činnosti byly takové vzrůšo. My dospělí se máme od těch maličkých tolik co učit…