Lifestyle v přírodě na Vysočině

Vnímat… zavřít oči… uvolnit se… vdechnout a vydechnout…

Vysočina je krásná. Trochu mi připomíná mý nejmilovanější Irsko. Táhlý zelený kopečky a políčka, pasoucí se dobytek a balíky slámy, hustý lesy. Když mě Míša pozvala strávit u nich na chatě víkend, byla to fajn šance jak spojit příjemný s užitečným, spojit odpočinek s focením.

Nejlíp se mi fotí, když mám volnou ruku a můžu do toho dát kousek sebe a zároveň do fotek otisknout nitro svého objektu. U Míši se mi to myslím povedlo dost dobře. Aspoň podle jejích vlastních slov. Mám pocit, že každá fotka představuje kousíček z mozaiky její duše. Je to milovnice lesů, smíšek, živel a tak trochu stydlivka.

A tak to mám ráda. Procházka, povídání, relax a jen přirozený momentky. Žádný pózování, koukání do foťáku a trapný mlčení. Otevřete se mi a budete mít ty nejlepší fotky. Přesto se potkávám s lidma, kteří prostě od toho objektivu oči neodlepí a jakmile ho na ně namířím totálně strnou. Ať se snažím sebevíc. 😀 A je to škoda. Dejte tomu šanci a neberte mě jako ostřelovače. Bude to pak o to lepší zážitek pro obě strany.

A teď už se pokochejte Míšou, jejím bráchou Pavlem, pejskem Kimem a krásnou Vysočinou… A třeba i napište, kdybyste něco podobnýho rádi i pro sebe nebo někoho z vašeho okolí. 😉