Když je doma teplo

I v zimě se dá fotit. A může to být moc fajn. Hlavně když sněží.

S malým miminkem už to tak snadné není a teplo je priorita. Proto, když se ozvala Katka, kterou jsem s rodinou fotila v neobyčejně teplém říjnu na akční podzimní procházce, že je malý na světě a chtělo by to dokumentaci, byla jsem nadšená. Navrhla jsem jí domácí reportážní focení, které je pro novorozence nejlepší. A tuze jsem se těšila.

Abychom to domácí teplo víc ocenili, dali jsme si předtím kratší procházku sousedstvím, při které mi mírně promrzly nohy (podcenila jsem vrstvy ponožek :)). Po kratším úklidu napadaného sněhu z dvorku a postavení něčeho, co se tvářilo jako futuristický sněhulák, jsme vlítli do vyhřátého domku a já mohla začít rozcvičovat své prokřehlé palce pobíháním po bytě a cvakáním všeho, co se začalo dít. Převlékání malého mimi. Kojení. Blbnutí a hraní si všeho možného druhu. Tulení ve stoje. Tulení na sedačce. Přebalování. A zase tulení.

Bylo to prostě milé a přirozené… jaké už to doma bývá, když si přinesete z porodnice dáreček. A to víte, že nechyběl i nějaký ten pláč a málem jsem odešla s počůraným objektivem (no jo, kluci :)) Ale realita je prostě nej.