DSC_5139

Na Zaječí horu za zlatým světlem

Vážně nevím, proč se tenhle brněnský kopec jmenuje po zajících. My tam neviděli ani jednoho. Ostatně, i kdyby tam byli, nejspíš by před tím pobíháním, tancováním a smíchem rychle utekli. 

Co jsme ale na Zaječí hoře viděli, bylo nádherné světlo. Takové to, co se rozlévá do vlasů, háže barevné odlesky do fotek a hřeje na tváři. Už jsem se skrz hustý les bála, že se ho nedočkáme, ale na vrchu kopce na nás čekalo. A bylo boží. 

Stejně jako Eliška s Tomem. Nádherný pár, mohli by je z fleku obsadit do Lásky nebeské. Stačilo, aby na sebe koukli, a já i foťák jsme pro ně přestali existovat. Značka ideál. Série u plotu toho budiž důkazem. Už dlouho jsem se u focení takhle nečervenala… a mě baví se červenat (když zrovna nezakopávám při obřadu o schody v kostele). Znamená to totiž, že se kolem děje něco zajímavého, co stojí za fotku. 

A to láska rozhodně je!