Horko, stonožky a pískovec, kam se podíváš

  • by

Služebky. Některý jsou fajn. Některý míň. Většinou člověk nestihne nic moc jinýho, než jen pendlovat mezi hotelem a místem činu, hodit do sebe trochu jídla a vyřídit pár mailů. Ale výjimečně se zadaří.

Když už pominu svoji poslední služebku, kde jsem si veleúspěšně vymkla kotník, pár týdnů nazpátek se mi poštěstilo navštívit Izrael. A to bylo celkem fajn. Po menším úvodním debaklu se zapomenutým pasem, kdy už mě opouštěla veškerá dobrá cestovatelská nálada, se zadařilo a ve tři ráno mě přivítalo celkem příjemný suchý teplo a hebrejština na každým kroku.

Suchý teplo se přes den přetransformovalo do suchýho horka střídanýho extrémně vyklimatizovanýma šalinama a budovama. A protože bylo mý bydlení hned u Starýho města, byla jsem v něm pečená vařená (doslova), prošla křížem krážem všechny jeho čtvrti včetně křížový cesty, vypila při tom hektolitry vody a zajídala to předraženým hummusem a baklavama. A u toho pochopitelně fotila.

Protože Jeruzalém je boží fotogenický místo plný úzkejch uliček, super světla a zajímavejch lidí.

Mrkejte a jeďte taky. Dva dny stačí. A pozor, mají speciální restaurace, kde koupíte ten nejlepší hummus. No a s lístkem do šaliny se necpěte do autobusu, mají to oddělený. Anebo to zkuste, nejspíš vás nechají jet zdarma…

***Takhle krásně jim to všude kvetlo. Přála bych si, aby podobně vypadaly jednou i naše český ulice.***

***Před branama Starýho města a Davidova věž. Btw. ten prach kolem není z mýho objektivu, ale jsou to holubi, racci něbo něco takovýho.***

***Naříkání a osahávání Zdi nářků. Taky jsem vystála frontu a sáhla si.***

***V muslimský čtvrti mě málem ušlapal zběsilý dav řítící se na pravidelnou večerní modlitbu. Přežila jsem a ty uličky ve zlatý hodince stály za to.***

***Lesklý černý stonožky, který se povalovaly všude a na všem. Když na ně člověk omylem šlápl, křuplo to.***

***No a ke zdi nářku jedině po setmění. To je prosím úplně jiná podívaná než za světla.***