Óda na světlo

Západy slunce. Všichni je zbožňují. Ta rudo-oranžová koule cudně zacházející za obzor má magickou moc. Nutí nás k zastavení a zamyšlení se. Přišpendlení v hektickém dni. A není to jen o slunci samotném. Těsně než zapadne, rozlije po celé přírodě záplavu svých zlatých paprsků. Každý strom, květinu i kámen obejme měkká záře, ale jen z jedné strany. Říká se tomu zlatá hodinka.

Pod tímhle poetickým pojmenováním se skrývá ještě poetičtější podívaná. A zrovna za ní se honí spousta fotografů. Včetně mě.

Pro fotografii jsou to totiž doslova a do písmene zlaté chvíle. Pokud tedy víte co a jak. Není totiž úplně tak jednoduché paprsky zkrotit, aby vám na fotce udělaly to, co chcete. Když se to ale podaří, srdce romantika zajásá.

Proto mám tak ráda jaro a prodlužující se dny. Konečně se dá jít po práci ven honit světlo. A světlo dělá fotografii! Bez něj jsou snímky ploché a bez duše. Když mám volný podvečer a je jasno, snažím se využít každou minutu, než slunce zapadne a vyrážím na procházky s foťákem. Hrajeme si spolu. Všichni tři. Já, foťák a slunce. Společně zkoušíme, co vykouzlíme. Pravda, žhavá koule tomu velí a já jen krotím skrze kolečka a tlačítka. Ale každý snímek je dar.

Všudypřítomné světlo naplní nejen fotku, ale hlavně mě samotnou. Když se tak dívám na záběry z mé poslední podvečerní foto-procházky, připomínám si, jak moc jsem vděčná za svůj zrak. Zbožňuji schopnost vidět světlo krapet jinak, než většina lidí. Uvědomovat si, co dělá se světem a jak je neskutečně nádherné.

Není to jen náhoda, že nám slunečné dny zvedají náladu. Rozpouštějí splíny a dobrovolně povinně nás vedou k příjemnějším myšlenkám. Proto je třeba si takové štěstí užívat na maximum. Mně k tomu napomáhá fotografie. Někdo se sluní a jiným stačí mnohem méně. Tak či tak, jedno je jisté…

„A little bit of light dispels a lot of darness“

 – Rabbi Schneur Zalman of Liadi

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *