Bohatství všedních dnů

Jsou dny, kdy hledám témata delší dobu… a jindy mi zase najednou v hlavě poletuje spousta věcí, které by snesly převést do písmenek. A já se tím mišmašem musím probírat a skládat smysluplný celek. Je to příjemný proces, který však leckdy skončí v koši. Především protože už je to dlouhá doba, co jsem naposled psala. Teď mám zase pro jednou pocit, že by to mohlo vyjít.

Týden byl povětšinou zamračený, deštivý a chladný. Počasí si s námi hrálo na apríl skoro každý den. I tak jsem se snažila neztrácet dobrou náladu. Ale povím vám, že první půlku týdne to byl řádný boj. Focení bez světla mě moc nebere. Venku nevlídně a ani k podvečernímu běhu to příliš nelákalo. Naštěstí mě čekala zábava i do takového počasí. Upravování zakázky. Dokončila jsem prosluněné fotky skvělé Marcelky, které světlo přímo vyzařují. Nejen proto, že hřálo slunce, ale hlavně kvůli Marcelčině povaze a úsměvu. Však se o ně s vámi brzy podělím.

Popravdě ale přiznám, že mě začátek dubna a Velikonoce pořádně

r o z m a z l i l i

Jakmile se člověk jednou ponoří do té kvetoucí krásy a pohladí ho teplé paprsky, těžko si zvyká, když před ním zase jaro na chvíli zavře brány a cestu zastoupí zima. Právě toto je čas, kdy hledám útěchu ve fotografii. Flickr a mé nedávno pořízené snímky se staly mým útočištěm.

Úsměv mi vykouzlila i jedna báseň, o kterou bych se s Vámi ráda podělila. Je výjimečná. Už dlouho se mě totiž poezie takto nedotkla. Dělám si naději, že potěší i vás. Přestože není v češtině…

THE PATIENCE OF ORDINARY THINGS

~ Pat Schneider

It is a kind of love, is it not?
How the cup holds the tea,
How the chair stands sturdy and foursquare,
How the floor receives the bottoms of shoes
Or toes. How soles of feet know
Where they’re supposed to be.
I’ve been thinking about the patience
Of ordinary things, how clothes
Wait respectfully in closets
And soap dries quietly in the dish,
And towels drink the wet
From the skin of the back.
And the lovely repetition of stairs.
And what is more generous than a window?

Další inspirující a kouzelná dílka najdete na stránce báječné Pat Schneider.

Abych k tomu něco řekla, její verše mi zcela zapadly do myšlení, které mě provázelo tento týden. Když se načas schová takový silný zdroj energie a dobré nálady, jako je slunce, je potřeba přesunout své soustředění na něco jiného. Tehdy především si začnu uvědomovat nevšednost v běžnosti, krásu v obyčejnosti, mimořádnost v rutině… Každý se čas od času necháme unést stereotypem našich dní. Necháme věci plynout a nezamýšlíme se nad tím proč? jak? cítíme? máme úmysl? neplíží se jen hodiny, dny a týdny neslyšně kolem nás?

Spousta motivačních knih vypráví o tom, jak je důležité se pozastavovat i nad běžnými repetitivními úkony a uvědomovat si je. A oceňovat obyčejné věci kolem nás. I ony zaslouží uznání a obdiv. Ať už je to židle, obraz na stěně, rodinná pohoda nebo naše zaměstnání, které bychom nejraději vyměnili za vyhřátou postel. Každičká „samozřejmost“ zasluhuje naši lásku nebo aspoň občasnou pozornost navíc.

A ještě dodávám, že nic nepomůže uvědomit si přítomnost tak, jako zamyšlení nad tím, co nás v ten moment činí bohatými. Za co jste vděční? Co je onou cenností, natolik vrtkavou, že se může ve vteřině vytratit?

Přítel, zdraví, rodina, dar fotografie, zázemí naší krásné země a čtvero ročních období. A ta vyhřátá postel. Budiž mými hlavními nevšedními běžnostmi. Co ty vaše…? 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *